Měli jste někdy šíleně špatné svědomí z toho, že jste nic nedali žebrákovi?
Vzhledem k tomu, že do sebe všichni s chutí lijí krabicová vína, nikomu bych nedala ani korunu (i když je některé občas odhodím jen protože jsou hnusný a špinavý - ze strachu z penízošpínové nemoci). Ale jednoho jsem potkala, ještě k tomu v katedrále. Seděl u té zpovědní kabinky, zamumlal: pomozte mi, na chleba.. a já jsem odešla. S tím jak na mě působila ta nadpozemská kostelní atmosféra se ve mě probudila strašná lítost a důvěřivost. Měla jsem sto chutí se tam vrátit a dát mu aspoň dvacku, neudělala jsem to. A nemohla jsem ani usnout.